Bohumil Vrzal

Těžká olověná obloha plná předbouřkového napětí ostře kontrastuje s hřejivým rytmem nahuštěných venkovských střech a štítů stavení. Celé kompozici dominuje vertikála drobné kostelní věže s červenou stříškou, která vystupuje z husté zástavby a dává výjevu duchovní ukotvení i pevný středobod. Autor zde naplno demonstruje svou nezaměnitelnou strukturální metodu vrstvení barevné hmoty, díky níž povrch fasád a roubených zdí získává výrazný plastický reliéf, který reaguje na jakoukoliv změnu okolního světla. Zvlněná linie zeleného svahu v pozadí s jemným šrafováním přirozeně odděluje ztišenou architekturu lidských obydlí od dramatického přírodního živlu na horizontu. Toto rozměrné dílo reprezentuje vrcholný projev moravského magického realismu, kde se všední venkovský motiv mění v hluboké psychologické podobenství o vnitřním klidu uprostřed přicházejícího nečasu.

Tato dramatická a barevně nesmírně sytá kompozice přináší do interiéru silný estetický náboj, architektonickou hloubku a neopakovatelnou atmosféru očekávání. Specifická reliéfní struktura povrchu v kombinaci s typickou kombinací zemitých a chladných šedých tónů dokáže stěnu v místnosti opticky zpevnit a proměnit ji v přirozené ohnisko pozornosti. Přítomnost tohoto výjimečného civilistického díla nabízí pro vnímavého diváka každodenní hluboký prožitek, ve kterém se dokonale snoubí čistý malířský výraz s působivým zklidněním.