Miloslava Vrbová

Pohled otevřeným oknem do malířsky ztišeného interiéru zachycuje baletku v intimním momentu stoprocentního soustředění těsně před vstupem na jeviště. Dívka se sklání k taburetu, aby si pečlivě utáhla a uvázala stuhy růžových špiček, což vyžaduje absolutní preciznost a klid. Její bohatě nadýchaný bílý šat absorbuje okolní teplé světlo a vytváří dominantní, zářivý střed celé kompozice. Skutečné kouzlo a kontext příběhu však dotváří pohled ven, kde se v ranním oparu v dáli rýsují typické pražské symboly v čele s věžemi chrámu svatého Mikuláše. Autorka zde mistrovsky zachytila kontrast mezi pomíjivým vnitřním napětím umělkyně a věčnou, klidnou monumentalitou stověžatého města za sklem.

Jemné barevné ladění a uvolněná kompozice dokážou prostor okamžitě zútulnit a vnést do něj silný pocit vnitřní harmonie. Námět postavený na chvíli ticha a vnitřním zklidnění příjemně dotváří domácí pohodu, aniž by na sebe strhával přílišnou nebo rušivou pozornost. Dílo se tak stává ideálním společníkem pro místa určená k přemýšlení, čtení nebo zaslouženému každodennímu odpočinku.