Vlastimil Zábranský

Ústředním motivem díla je ženská postava komponovaná do podoby kamenného monumentu či sochy, což představuje autorovo metaforické zvěčnění ženy a její krásy v mužském vnímání a touze. Symboliku dotváří věncovitý kruh kolem hlavy dívky a jemný náznak ženského klína ve spodní části. Tyto dva póly jsou propojeny identickým, výrazně zeleným barevným akcentem, který odhaluje věčný mechanismus mužské psychiky. Zábranský zde s nadhledem ukazuje, jak silná fyzická a pohlavní přitažlivost ženy v muži okamžitě probouzí city, které mu dokonale zamotají hlavu. Tento mužský zmatek autor vizuálně promítá jako kroužící auru kolem hlavy samotné dívky, kterou muž ve své mysli zbožští a učiní z ní středobod celého vesmíru. Tuto fascinaci však na samém vrcholu díla korunuje těžký hranolovitý balvan, který zosobňuje sladkou, avšak drtivou tíhu osudovosti, závazku a neodbytných myšlenek, jež s sebou takto hluboké vzplanutí muži přináší. Tento koloběh je zelený, protože je přírodně věrný, neměnný a opakuje se pořád dokola. Autor s lehkostí konstatuje sílu ženského magnetismu, z jehož olivových tónů na pevném podkladu kartonu vystupuje precizně vyvedená tvář tajuplné zrzovlásky s uhrančivým pohledem.

Dílo z konce devadesátých let představuje rafinovanou a sběratelsky atraktivní ukázku autorova uvažování o vztahu muže a ženy. Symbolické propojení smyslnosti a myšlenek vyjádřené skrze výraznouí pískově olivovou texturu dodává malbě přesvědčivou vizuální sílu a magnetismus. Spojení mistrovského oleje na kartonu s luxusním, těžkým autorským rámem činí z tohoto obrazu prestižní galerijní klenot s trvalou uměleckou i investiční hodnotou.